HoLuBiCe
Letí holubice,
marně hledá
své holoubky malé.
Bílá křídla v temnotě.
Dějí se tu strašné věci,
světu vládne stařec s děsy.
Stařec hledá k nadvládě klíč,
když najdeš minci znič jí,znič!
Dva holoubci kdesi ztracení
jako všechny děti v omámení.
Holubice proletěla rourou
už jen padá,neletí.
A ona rourou proletěla
do sněhu spadla
a poraněné křídlo měla,
v zobáku zlatou minci.
Krev stékala po chodníku
soucitná ruka člověka
odnesla holubici domů
a ošetřenou uložila do kurníku.
Slepice co tam byli s ní
omámila zlatá mince,
„dej nám ji!“
A uvidíš své chlapce,prosili sladce.
Když holubice minci nevydala
běsnit a křičet začaly
když ani potom nepovolila,
starce na ní poslaly.
Stařec sliboval ,pak hrozil
okolo holubice byla ohnivá stěna
holubice s mincí do ohně se vrhla,
mince se v ohni vypařila.
Z ohnivé stěny vodopád se stal
ze světa zmizela bolest a žal.
Holubici se holoubátka vrátili
a domů spolu odletěli.